Tomáš Pitlík - ROZHOVOR 11. 03. 2019

Ateliér WAGA s Tomášem Pitlíkem

Rozhovor s renomovaným výtvarníkem a tvůrcem uměleckých motocyklů

Malíř, sochař, umělec. Jeden z mnoha, říkáte. Avšak skutečně je tomu tak?

Tomáš Pitlík, muž žijící v Jihočeském kraji v Bechyni, na první pohled pro oko většiny nenápádný. Tedy až donedávna. Tomáš se od své prvotní tvorby složené zejména z akvarelu a perokresby přesouvá k malbě, vytváření reliéfních a klasických objektů z kovu a kamene a především ke stavbě uměleckých motocyklů. Od r. 2002 je Tomáš členem umělecké skupiny M.E.N., je mu dnes přisuzováno autorství nových a dosud neaplikovaných technik malby a doteď si na prestižních mezinárodních soutěžích Custom Bike Buildingu spolu s dalšími oceněními vysloužil prvenství celkem devětkrát. Pozornost na sebe strhnul i tentokrát na světovém mistrovství konaném v Kolíně nad Rýnem se svým motocyklem TnorF, na kterém se mimo jiné podílel i Ateliér Waga.

Vaši osobu jsme čtenářům již trochu nastínili, avšak i tak nás zajímá, jak byste se lidem představil vy?

Představit sám sebe pomocí slov je, jak právě zjišťuji, o něco složitější, než představit se pomocí své tvorby. Nejspíš bych se charakterizoval jako člověk, který si postupně dodává víc a víc odvahy realizovat a zhmotňovat svoje klukovské sny. A od jisté doby je i mnohonásobně překračovat. 

Kdy jste u sebe začal pozorovat zálibu v umění?

Moji zálibu v umění, myslím, jako první začalo pozorovat moje okolí. Osobně zastávám ten názor, že věci nefungují tak, jak se to někdy píše v časopisech, tj. mám na mysli něco jako “rozhodl jsem se, že od zítřka se stanu malířem" a nebo "přihlásil jsem se do výtvarného kurzu a příští měsíc budu mít výstavu". Nepotlačitelná touha nějak se výtvarně projevit asi musí člověka provázet od momentu, kdy v ruce udrží tužku. Nicméně neměl jsem tu výhodu v tom, že by někdo z rodiny nebo blízkého okolí v umělecké branži působil. Snad částečně jen můj děda, který byl fasádník a ještě za císaře pána chodíval pěšky do Vídně dělat ozdobné fasády na domech, třeba tam ještě někde nějaká je...

Co bylo tím, co vás přivedlo k tvorbě a přestavbě motocyklů?

Ještě než odpovím na tuto otázku, dovolím si pár slov o této nové umělecké disciplíně. V historii celého minulého století byl motocykl chápán především jako dopravní prostředek. Až na přelomu milénia se začaly objevovat "první vlaštovky" pojetí motocyklu jako uměleckého díla, technické sochy, která je funkční, ale nikoliv užitná. Krása, která se snoubí s konstrukční invencí.

Tady mi, paradoxně, nahrálo do karet to, co jsem zpočátku chápal jako svůj handicap. A sice skutečnost, že nemám vzdělání umělecké, ale strojírenské. 

Motocykly mi tedy učarovaly už jako náctiletému a jsou pro mne dozajista vášní. A vždy jsem měl tendence je nějak upravovat a přestavovat. Ovšem až současné možnosti a příležitosti jsou, nejen pro mne, tou hlavní motivací pro radikální stavby. Jinými slovy, kdyby neexistovaly přehlídky a oficiální šampionáty, včetně toho světového, asi bych si těžko dokázal obhájit stovky hodin strávených v dílně a ateliéru nad jedním jediným exponátem..

V čem je takový život umělce a custom bike buildera jiný, zajímavý?

Pokud má člověk potřebu umělecky tvořit, přinejmenším se nenudí a ani nikdy nudit nemůže. Toto pochopitelně nelze generalizovat, ale v mém případě tomu tak je. Umělec se s myšlenkami na svoji tvorbu probouzí a i s nimi usíná (úsměv). Ale pochopitelně nemůže zůstat pouze u myšlenek, takže tvorba je radostí, která autora naplňuje a obohacuje. A jistá míra publicity může být, pochopitelně bonusem.

Ve světě customizovaných motocyklů rozhodně nejste žádným nováčkem, mnoha soutěží jste se účastnil a v nemálu z nich jste se umístil na vítězných horních příčkách.

Jak jsem již uvedl, umělecká disciplína custom bike buildingu je tak mladá, že ještě nemá, a nejspíš asi už mít nebude, český název. První oficiální světový šampionát se konal v USA v roce 2004 a první český dva roky poté. A moje první účast, na českém, samozřejmě, se datuje rokem 2008. A poté jsem se snažil zúčastnit se každého dalšího ročníku a měl jsem to štěstí, že jsem v různých kategoriích dosahoval příjemných umístění. Ovšem zlomovým bodem mé stavitelské kariéry bylo moje troufalé rozhodnutí přihlásit se v roce 2016 do soutěže nejvyšší. 

Tou soutěží nebyla žádná jiná než mistrovství světa AMD v Kolíně nad Rýnem. Jak soutěž probíhala?

Úvodem musím předeslat, že česká custom buildingová scéna má několik stavitelů, kteří dosáhli ve světových soutěžích vynikajících umístění, včetně titulu mistra světa. Ale většina z těchto umělců byla zaměřena především na jiný styl, vysokonákladové projekty, které jsou v poslední době v jistém smyslu na ústupu. Takže bych se mohl charakterizovat také jako zástupce nové vlny tvůrců, kteří kladou důraz více na umělecké provedení, neobvyklost a originalitu konstrukce.

Čím je tento soutěžní motocykl a zároveň váš poslední kousek TnorF tak zvláštní, speciální?

Můj druhý motocykl (TnorF), který jsem poprvé představil právě v Kolíně n. Rýnem v roce 2018, je, myslím, přesně tím, co zmiňuji. Do šampionátu jsem vstupoval jako zástupce menšiny individuálních tvůrců, kteří vystupují pod svým jménem sami za sebe a kteří se poměřují s celými týmy a firmami. A v tom je právě ta vzrušující pestrost a rozmanitost.

Podobně jako poprvé i v tomto druhém případě jsem se přihlásil, možná trochu nerozumně (úsměv), do nejprestižnější a rovněž nejobsazenější kategorie "Freestyle", což je přehlídka exponátů, kde nejsou žádná omezení. A je zde také největší konkurence. Pokud bych měl zestručnit hlavní zadání pro tuto třídu, tak je jím "zrealizovat funkční motocykl takové konstrukce a designu, jaký dosud nikdo nevytvořil".

Což jsem  ovšem, naštěstí, naplnil vrchovatě. Motocykl TnorF je prvním motocyklem v historii nejen světového šampionátu, ale i těch ostatních. Má poháněné a zároveň řízené přední kolo. Podobná, ovšem zdůrazňuji slovo podobná, konstrukce byla v historii motocyklové výroby zrealizována naposledy před 2.sv. válkou v Německu. No a dalšími neobvyklými prvky stavby jsou např. tepaný rám potažený kůží, na které je vzor nataveným zlatem (Ladislav Hodný), plastiky od sochaře Antonína Bartoše a v neposlední řadě i skla světlometů z ateliéru Waga.

Ano, součástí motorky jsou i světlomety od Waga, za což jsme velice vděční. Ovšem, jak jste dopadl?

Co se týká ohlasu, v konkurenci 51 strojů z cca 20 zemí (celkem 102 motocyklů ze 31 zemí) jsem se umístil kolem 25. místa. Ovšem motocykl byl zařazen mezi "nejdivočejší motocyklové stavby světa 2018" . Dlužno podotknout, že si zuby na první příčky brousili prakticky všichni, protože úroveň vystavených exponátů byla tak vysoko, že vyhrát mohl opravdu skoro každý. Takže nemám žádný pocit nedocenění.

(No, my nemáme slov...) možná jen, proč jste se rozhodnul pro náš ateliér?

To je nápad, který vzniknul vlastně tak trochu oklikou a za který jsem nesmírně rád. Opět zmíním historii, jedná se o další prvenství, protože umělecky provedená skla do světlometů (originální umělecký vzor a kresby platinou) zatím nikdo nezrealizoval. A ta oklika? Původně jsem přemýšlel pouze o sklech, která by měla obdobný rastr jako originální a pouze jinou barvu. Ovšem, po poučení a provedením ateliérem, ve mě uzrála ona myšlenka, za kterou jsem vděčný. A vděčný jsem samozřejmě i manželům Kaufmanovým za její ochotnou realizaci. Nesmím ovšem zapomenout na šťastnou okolnost - a sice, že s jejich tvorbou jsem se měl možnost poprvé seznámit na vernisáži v milevské galerii "M".

Je tu něco, co byste fanouškům Ateliéru Waga chtěl ještě říct?

Co mohu vzkázat fanouškům ateliéru Waga? V tomto skleněném "mikrokosmu" se zhmotňuje ušlechtilá krása, která umí prostoupit i ty méně prosvětlené kouty lidské duše. A to je něco, co už vím. Ale Oni to vědí také...

Aktuality